Akritai (řecky ἀκρίται, sg. ἀκρίτης, akrites) je termín používaný v byzantské říši v 9.–11. století, jímž se označovaly armádní jednotky a obyvatelstvo střežící východní hranice říše, čelící muslimským státům na Blízkém východě. Podobná pohraniční stráž, limitanei, byla činná v pozdní římské a raně byzantské armádě.
Jejich přikrášlené činy byly inspirací pro byzantský národní epos Digenis Akritas a cyklus Akritských písní. Jejich úlohu a taktiku popsal Nikeforos II. v díle De velitatione bellica.