Apoftegma (starořecky: αποφθεγμα) je stručný a výstižný výrok historické osobnosti[1] (např. panovníka)[2], významově podobný maximě. V antice apoftegmy sbírali a posléze vydávali starořecký filozof a historik Plutarchos.[3] nebo například Valerius Maximus (Factorum et dictorum memorabiliorum libri IX).
Ačkoli se apofegmata objevovala i ve středověku, oblíbená se stala až v době renesance. Jednou z významnějších sbírek, které v té době vznikly, byla sbírka Erasma Rotterdamského nazvaná Apophthegmatum Opus.