Ataraxie (řec. αταραξία, od a-tarachos, neotřesitelný) označuje ideál duševního klidu a cíl lidského života ve skeptické, epikurejské a stoické filosofii. Je to stav naprostého klidu, kdy duše není obtěžována žádnými afekty a může vyrovnaně čelit všem vnějším událostem, protože jsou jí lhostejné. Vysoké hodnocení ataraxie je charakteristické pro skeptické myslitele pozdní antiky i pro některé myslitele novověku.