Cellulitis

Cellulitis (celulitis, celulitida, flegmóna) je neohraničený akutní zánět infekčního původu, který postihuje kůži a přilehlou podkožní tkáň, přičemž může zasáhnout i hlubší oblasti. Nejběžnějším místem zánětu jsou dolní končetiny,^[1][2] někdy obličej.

Nejběžnějším původcem je bakterie Streptococcus pyogenes, méně častým vyvolavatelem celulitidy je mikrob Staphylococcus aureus, který se obvykle pojí s otevřenou ranou nebo ohraničeným hnisavým ložiskem (abscesem). Zřídka může být zánět způsoben i jinými mikroorganismy.^[1] Zánět může vzniknout i z impetiga (často) nebo bércového vředu. Nejčastěji se přenáší přímým kontaktem s nemocnou osobou (s příznaky nemoci i bez příznaků), případně kontaktem s kontaminovanými předměty nebo mechanismem autoinfekce (infekce se v organismu šíří z jiné oblasti, již infikované).^[2]

Po kontaktu s infekcí se příznaky objevují za šest hodin až dva dny.^[3] Celulitida se projeví především pocitem napětí v místě infekce a bolestí. Okraje zánětu jsou obvykle nepřesně ohraničené. Kůže je teplá, zčervenalá, mohou vznikat puchýřky, příp. měnit se se v buly se zkaleným obsahem; při stisku může vytékat řídký sekret. Výjimečně vznikne i odúmrť (nekróza).^[1][2]

Občas jsou přítomny celkové příznaky jako horečka, třesavka, zimnice, zrychlení pulsu, bolest hlavy, v pokročilých případech snížení krevního tlaku a zmatenost. (U starých lidí může být stav doprovázen neklidem, nechutenstvím a změnou chování.) Častým průvodním znakem celulitidy je zánět spádových mízních cév a spádových mízních uzlin (jsou zvětšené).^[2][1] Celkové příznaky mohou předcházet kožním nálezům, ale mnoho nemocných žádné předběžné celkové příznaky (prodromy) nemá.^[1]