Edafon

Edafon (z řeckého edaphon, ἔδαφος), dříve živěna půdní je společenstvo organismů žijících v půdě.^[1][2] Edafon představuje 1 % až 10 % organické hmoty v půdě. Termín edafon, resp. edaphon použil poprvé rakousko-uherský biolog Raoul Heinrich Francé (*1874 jako Rudolf Heinrich Franze, † 1943) ve studii o ekologii půdních mikroorganismů (r. 1911, 1913). Ve druhém vydání monografie (1921) vztáhl označení na všechny organismy vázané způsobem života na půdu.^[3]

Půda je prostorově-časové hmotné kontinuum, reprezentující složitý polyfunkční otevřený čtyřfázový strukturovaný systém pevné fáze, půdního roztoku, plynné fáze a živé hmoty v povrchové části zvětralin, respektive zemin, který je komplexní dynamickou funkcí matečného materiálu, organismů, reliéfu a času.^[4]

Půdní organismy jsou živou složkou půdy. Vytvářejí z půdy unikátní přírodní dynamický systém s charakteristickými vlastnostmi a schopností zabezpečovat růst a vývoj rostlin. Půdní mikroorganismy v interakcích s půdními živočichy zabezpečují nepřetržitý tok látek a energie půdou: rozkladné a syntetické procesy, procesy přeměny jednotlivých prvků a živin, interakci mezi půdou a jejím okolím. V tom je jejich naprosto nenahraditelná úloha. Půdní organismy žijí na povrchu pevných částic v půdních pórech – mikroorganismy a nejmenší živočichové jsou vázáni na vodní film a vodou zaplněné drobné póry, větší půdní živočichové obývají póry zaplněné vzduchem.^[5] Velcí půdní živočichové si razí půdou vlastní chodby.^[6]

Bez edafonu by se půda stala mrtvou skládkou surového humusu.^[7]

Organismy, které tvoří edafon, sice představují jen dílek z půdní masy (zhruba tisícinu hmotnosti z celku), ale jsou naprosto nepostradatelné pro fungování celého půdního ekosystému a všech ekosystémů navazujících na půdu. Bez rozkladné funkce edafonu by nemohl život na Zemi dlouhodobě existovat.^[9]

Stěžejní složkou edafonu z hlediska hmotnosti i počtu jsou mikroorganismy.^[10] Například bakterií žije v jednom gramu půdy asi 40 miliónů.^[11] Bakterie jsou nejpočetnější skupinou půdní mikrobioty. Nejvýznamnější skupinou jsou vzhledem ke své biomase a fyziologické aktivitě půdní houby; délka mycelia v jednom gramu půdy je v rozmezí od několika metrů do několika kilometrů v závislosti na typu půdy.^[12]