Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.

Responsive image


Einsatzgruppen

Hromadná poprava sovětských civilistů v roce 1941

Einsatzgruppen (něm. Einsatz, nasazení a Gruppe, skupina, lit. „Skupiny nasazení“;[1] také „Pracovní skupiny“[2]) byly polovojenské eskadry smrti spadající pod Schutzstaffel (SS) nacistického Německa, které byly odpovědné za masové zabíjení, zejména střelbou, během druhé světové války (1939–45) v Německem okupované Evropě. Einsatzgruppen hrály zásadní roli při provádění takzvaného „konečného řešení židovské otázky“ (Die Endlösung der Judenfrage) na územích dobytých nacistickým Německem. V těsné spolupráci s ostatními oddíly politické policie likvidovaly Židy, příslušníky inteligence, komunistické funkcionáře a sovětské politruky, lidi podezřelé ze spolupráce s partyzány a další skutečné i domnělé odpůrce Třetí říše po celé východní Evropě. Byly zapojeny do vraždění inteligence a kulturní elity v Polsku, včetně církevních hodnostářů.[3] Ač v nich působilo jen několik tisíc mužů, převážně ale ne výlučně Němců, mají patrně na svědomí celkem asi 2 miliony mrtvých, z toho přibližně 1,3 milionu Židů.

Navzdory obvyklým představám však Einsatzgruppen nebyly jedinou skupinou, která páchala zvěrstva. Běžně je páchali i "obyčejní vojáci" Wehrmachtu, Luftwaffe i dalších německých ozbrojených složek. Tento fakt dokazují například odposlechy německých zajatců [4][5] či dopisy, které vojáci posílali domů z fronty (citovaných například v knize Černá Zem od Timothyho Snydera) a ve kterých se svými zločiny otevřeně chlubili (což mimo jiné potvrzuje, že většinová německá společnost o zločinech své země věděla)[6]. Tato představa "Hodných obyčejných německých vojáků, co o ničem nevěděli" vznikla v poválečném období a nazývá se "Čistý Wehrmacht" (Saubere Wehrmacht) nebo "Mýtus o čistém Wehrmachtu". Další oblíbený narativ pak předstírá, že by za neuposlechnutí rozkazu ke spáchání zvěrstev byli němečtí vojáci okamžitě popraveni, tzv. Befehlnotstand, ale realita je taková, že za neuposlechnutí takových rozkazů vojáci buď vůbec trestáni nebyli (úkol byl prostě svěřen někomu jinému) nebo přeloženi (hrozba přeložením stačila k přesvědčení mnoha, neboť by ztratili své kamarády z jednotky) [7].

  1. WOLF, Gerhard. Ideology and the Rationality of Domination: Nazi Germanization Policies in Poland. Translated by Wayne Yung. Bloomington: Indiana University Press, 2020. ISBN 978-025-3048-07-3. 
  2. LONGERICH, Peter. Holocaust: The Nazi Persecution and Murder of the Jews. Oxford; New York: Oxford University Press, 2010. ISBN 978-0-19-280436-5. 
  3. RHODES, Richard. Masters of Death: The SS-Einsatzgruppen and the Invention of the Holocaust. New York: Vintage Books, 2002. ISBN 978-0-375-70822-0. 
  4. Zvěrstva nepáchali jen esesáci, užívali si je i běžní němečtí vojáci, odhalují nahrávky - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2012-09-22 [cit. 2024-08-20]. Dostupné online. 
  5. DATABAZEKNIH.CZ. Odposlechy německých válečných zajatců boří mýtus o „čistém“ wehrmachtu. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-08-20]. Dostupné online. 
  6. Citát dne - z dopisu německého vojáka manželce. zbrojnice.com [online]. 2019-01-26 [cit. 2024-08-20]. Dostupné online. 
  7. Befehlsnotstand. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1215814204. 

Previous Page Next Page