Elastomer

Elastomery jsou polymery, které jsou viskoelastické, mají vysokou viskozitu a jsou zároveň elastické. Dalšími typickými vlastnostmi jsou slabé mezimolekulové interakce a většinou nízký modul pružnosti v tahu.^[1] Monomerové jednotky v jejich molekulách jsou obvykle složeny z atomů několika různých prvků, například uhlíku, vodíku, kyslíku a křemíku. Elastomery bývají amorfní. Nejčastěji se používají na výrobu těsnění a lepidel. Dalšími využitími jsou výroba podrážek, tlumičů a tepelných izolací.

Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) definuje pojem elastomer jako „polymer, který má pružnost podobnou kaučuku“.^[2]

Polymerové řetězce v elastomerech na sebe působí slabými mezimolekulovými silami, díky čemuž je možné je snadno natahovat. K elastomerům patří mimo jiné přírodní kaučuk, chloroprenový kaučuk, buna-s a buna-n.

Elastomery často patří mezi reaktoplasty, při vulkanizaci vytvářejí zesíťované struktury, mohou však také být termoplastické. Pružnost elastomerů způsobuje schopnost dlouhých řetězců se vrátit do původní konfigurace. V důsledku toho se mohou různé elastomery vratně prodloužit o 5 až 700 %. Bez překřížení by docházelo k trvalé změně tvaru.

Elastomery ochlazené do sklovité nebo krystalické fáze mají méně pohyblivých řetězců a jsou tak méně pružné než za vyšších teplot.

Polymer může být pružný i bez překřížené struktury, k čemuž dochází u termoplastů.