Enka | |
---|---|
Původ ve stylech | |
Kulturní pozadí | 50. léta 20. století, Japonsko |
Enka (japonsky 演歌) je žánr japonské populární hudby, který stylem připomíná tradiční japonskou hudbu. Jedná se o relativně mladý žánr; enka je nástupkyní předválečné rjúkóky a zapojuje tradičnější vokální techniky než svá předchůdkyně.[1] Zároveň je kategorizována jako podžánr kajókjoku.
Enka ve své moderní podobě vznikla v poválečném období a je formou sentimentální baladické hudby. Mezi průkopníky enky se řadí zpěváci Hačiró Kasuga, Mičija Mihaši a Hideo Murata.[2] Její počátek bývá datován do roku 1969 k debutové písni zpěvačky Keiko Fudži, „Šindžuku no onna“. Jednou z nejznámějších a nejpopulárnějších zpěvaček enky je Hibari Misora (1937–1989), přezdívaná „královna enky“ a „královna období Šówa“.[3] Dalšími proslulými zpěváky jsou například Šin’iči Mori a Kijoši Hikawa.