Eufonie neboli libozvuk či libozvučnost je umělecky působivé uspořádání hlásek nebo jejich skupin ve verši a jejich následné opakování. Především jsou používány samohlásky a dvojhlásky. Opakem je kakofonie neboli nelibozvučnost.
Příklad: V první sloce básně Roberta Browninga Meeting at night (Noční setkání) opakuje se souhláska [l].
Mistrovské eufonicky dílo je Havran Edgara Allana Poea[1].
V české poezii příklady eufonie jsou básně Karla Hlaváčka, jako třeba Hrál kdosi na hoboj:
Komplikované skupiny a sekvence hlasek se vyskytuji v lyrice Vladimíra Holana[2]. Slovní hřičky jsou typické také pro Jiřího Ortena (Cítím již na patře sám samet samoty v básni U tebe teplo je...). Eufonii se zabýval ve svých článcích Jan Mukařovský. Jiní eufonolozi jsou Roman Jakobson, Miroslav Červenka, Iván Fónagy, Robert Abernathy, Lucylla Pszczołowska, Katarzyna Lesiak a Lukáš Neumann.