Feminita

Feminita^{[p 1]} (též ženskost nebo ženství) obecně označuje soubor vlastností, objektů a rolí společensky přisuzovaných ženám.^[3] Koncept feminity, na rozdíl od biologické definice ženského pohlaví,^[4] je primárně sociálně zkonstruovaný^{[p 2][7]} a jeho znaky tím pádem mohou bez ohledu na pohlaví naplňovat jak ženy, tak muži či nebinární lidé.^[8] Ženy, jež tyto znaky nenaplňují, mohou být předmětem stigmatizace, stejně tak jako muži, u nichž mohou být projevy feminity spojovány se slabostí, degradací jejich mužství nebo homosexualitou, přestože genderová identita nemá žádný přímý vliv na sexuální orientaci.^[9][10] Protipólem feminity je maskulinita.

Samotný pojem feminita a jeho náplň nelze univerzálně definovat, protože jeho význam se měnil v závislosti na prostředí a historickém období a může se lišit i na úrovni jednotlivců.^{[p 3][12]} V západní společnosti jsou za tradiční znaky feminity považovány vlastnosti jako citlivost, cudnost, empatie a pasivita, v případě vzhledu pak štíhlá postava, dlouhé vlasy a žádné nebo minimum tělesného ochlupení.^[13][14] To ovšem neplatí univerzálně napříč kulturami; v různých částech světa například tělesné ochlupení není považováno za něco nefeminního.^[15] Tyto feminní ideály krásy se setkávají s kritikou jako příliš restriktivní, nezdravé či dokonce rasistické (eurocentrické).^[13] Zejména rozšíření anorexie a dalších poruch příjmu potravy na Západě bývá často dáváno do kontextu se štíhlostí, jakožto moderním ideálem ženské krásy.^[16]

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „p“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p"/>