Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.
Fluorofor
Fluorofor je molekula, která po osvícení světlem určité vlnové délky absorbuje energii tohoto záření a prakticky okamžitě ji ztratí emisí záření o delší vlnové délce. Tomuto jevu se říká fluorescence. Fluoroforem může být malá molekula, typicky organická sloučenina s aromatickým jádrem, nebo i celý protein (např. GFP).
Fluorofor bývá nejčastěji kovalentně připojen k makromolekule, kde slouží jako značka, kterou lze detekovat. Takovými makromolekulami mohou být například protilátky, nukleové kyseliny nebo peptidy. V řadě metod jsou využívány ke značení tkání, buněk nebo materiálů. Mezi nejznámější fluorofory patří například fluoresceinisothiokyanát (FITC) nebo fluorofory odvozené od rhodaminu (TRITC), kumarinu nebo cyaninu.[1] Nové generace fluoroforů jsou zpravidla účinnější než tradiční fluorofory se srovnatelnou excitací a emisí. Jsou stabilnější na světle, jasnější a méně pH senzitivní.[2][3]
- ↑ RIETDORF, Jens a T GADELLA. Microscopy techniques. New York: Springer, 2005, vi, 319 p. Advances in biochemical engineering/biotechnology, 95. ISBN 9783540236986.
- ↑ Handbook of biological confocal microscopy. 2nd ed. New York: Plenum Press, c1995, xxiii, 632 s. ISBN 0-306-44826-2.
- ↑ LAKOWICZ, Joseph R. Principles of fluorescence spectroscopy. 3rd ed. New York: Springer, c2006, xxvi, 954 s. ISBN 0-387-31278-1.
Previous Page Next Page
