Frazeologie je lingvistická lexikologická disciplína o ustálených slovních spojeních neboli frazémech. Dříve se prezentovala jako zvláštní jazyková rovina, ale správně je to oblast běžně užívaných anomálních kombinací (syntagmatických i paradigmatických). Jedná se tedy o formy nižšího řádu, které jsou doplněním k oblasti pravidelných jazykových seskupení všeho druhu a na všech relevantních rovinách (= každá rovina, jejíž jednotky jsou dány významem). Výsledný frazém, uložený v systému, je pak členem vyššího řádu, než jsou jeho komponenty.[1]
Základní jednotkou je již zmíněný frazém, tj. obrazné, ustálené víceslovné pojmenování (např. „mít namále“, „být páté kolo u vozu“), který se musí skládat z minimálně dvou prvků, z nichž některý nefunguje stejným způsobem v jiném spojení. Popřípadě se vyskytuje pouze ve výrazu jediném.[2] Frazeologismy lze také dělit podle kritérií formálních a sémantických, ale existují i jiné způsoby dělení. V podobném významu jako frazeologie se užívá také označení idiomatika, která se liší pouze úhlem pohledu: k frazémům (idiomům) nepřistupuje z formálního hlediska, nýbrž z obsahového (sémantického) hlediska.[3]