Hylozoismus (řec. ὕλη, hýlē = látka, hmota a ζωή, zoé = život) je filozofický názor, že veškerá hmota je živá, schopná pociťování.[pozn. 1] Za hylozoismus se označuje především učení starořecké mílétské školy,[4] ale setkáváme se s ním i v učení stoiků, v panteismu, u Diderota.[5] Je to pokus vyložit vznik organického světa z přírody samé.[6]
- ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 11. díl. V Praze: J. Otto, 1897. 1066 s. cnb000277218. S. 1028–1029.
- ↑ TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 5., Holbein–Itálie (sešity 131–151). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1930–1932. 448 s. cnb000308871. [Heslo „hylozoismus" je na str. 173–174.].
- ↑ Stručný filosofický slovník. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1966. 535 s. cnb000310940. S. 326.
- ↑ Filosofický slovník. 2., opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s.ISBN 80-7182-064-4. S. 179.
- ↑ DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André et al. Filozofický slovník. Překlad Jan Binder. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s. ISBN 80-85764-07-5. S. 117.
- ↑ Stručný filosofický slovník. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1966. 535 s. cnb000310940. S. 177.
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>