Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.
Illit
| Illit | |
|---|---|
 Struktura illitu – USGS. | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | (K,H3O)(Al,Mg,Fe)2(Si,Al)4O10[(OH)2,(H2O)] |
| Identifikace | |
| Barva | bílý, nažloutlý |
| Vzhled krystalu | celistvý; jemnozrnné šupinky |
| Soustava | jednoklonná |
| Tvrdost | 1–2 |
| Štěpnost | dokonalá podle [001] |
| Vryp | bílý |
| Hustota | 2,6–2,9 g ⋅ cm−3 |
Illit je v užším slova smyslu jílový minerál z oddělení fylosilikátů. Illit je dioktaedrická jílová slída.[1][2]
Charakteristickým znakem illitu je index lomu, který je vyšší než u kanadského balzámu, a poměrně vysoký dvojlom.[3]
Vzniká větráním alumosilikátů v alkalickém prostředí.[2] Oproti muskovitu obsahuje méně draslíku, zato obsahuje více vody, která je vázána v mezivrstevní oblasti ve formě hydroxoniových iontů.[1]
Illit je pojmenován podle státu Illinois, kde byl prvně popsán roku 1937 v jílových břidlicích z Calhoun County. Původně byl název illit používán pro celou skupinu jílových minerálů[1] nebo hydromuskovity v různých stupních přeměny a rozměry částic obvyklými u jílových minerálů[2].
Vyskytuje se v jílových břidlicích, v jílech a půdách spolu s kaolinitem a montmorillonitem.[4]
Při začátečním stádiu regionální metamorfózy se mění na sericit.[1]
- ↑ a b c d MELKA, Karel. Illit — In: BERNARD, Jan Hus, ROST, Rudolf a kolektiv. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0360-6. S. 261.
- ↑ a b c Encyklopedický slovník geologických věd. A-M. 1. vyd. Praha : Academia, 1983. S. 550.
- ↑ PETRÁNEK, Jan. Usazené horniny. Jejich složení vznik a ložiska. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. S. 31.
- ↑ HEJTMAN, Bohuslav. KONTA, Jiří. Horninotvorné minerály. 1. vyd. Praha : Přírodovědecké vydavatelství, 1953. S. 224.
Previous Page Next Page
