Kanopa

Kanopa je označení jedné ze sady čtyř nádob, které ve starověkém Egyptě sloužily k uložení vnitřních orgánů vyjímaných z těla zemřelého při mumifikaci.^[1] Název byl v novověku odvozen od jména města Kanóbu evropskými starožitníky,^[2] kteří chybně zaměňovali kanopy s místní podobou boha Usira, uctívaného zde od ptolemaiovské doby v podobě baňaté vázy s lidskou hlavou.^[1]

Kanopy jsou doloženy nejdříve od konce 4. dynastie,^[3] běžně se vyskytují od období 5. dynastie.^[1] Nejstarší známý doklad ukládání vyjímaných vnitřních orgánů do zvláštní nádoby (nikoli ještě později typického tvaru) pochází z pyramidového komplexu panovníka Chufua v Gíze: na dně šachty před východní stranou jeho pyramidy byly nalezeny součásti pohřební výbavy Chufuovy matky královny Hetepheres I., mezi nimi ve výklenku v západní stěně i alabastrová skříňka příčkami rozdělená do čtyř přihrádek s uloženými vnitřnostmi.^[3] Doposud nejstarší známý exemplář jednotlivé nádoby byl nalezen ve vedlejší pyramidě Radžedefova pyramidového komplexu v Abú Rawáši,^[4] nejstarší známý soubor kanop patřil královně Meresanch III.^[5]

Kanopy byly zhotovovány z vápence, alabastru, fajánse, keramiky, později i z bronzu. Původně byly kryty plochým víkem zpravidla ze stejného materiálu (někdy ovšem i dřevěným), od závěru První přechodné doby mívalo víko podobu lidské hlavy, která snad měla představovat zemřelého; v Nové říši je na tomto typu uzávěrů patrní snaha o portrét.^[5] Od konce 18. dynastie dostávalo víko každé z kanop často podobu jednoho ze čtyř pohřebních bohů – tzv. synů Horových, kteří jsou pokládáni za ochránce v kanopách uložených orgánů:

• Duamutef – žaludek
• Hapi – plíce
• Imset – játra
• Kebehsenuf – střeva

Za jejich ochránkyně ovšem současně byly pokládány čtyři bohyně (ve stejném pořadí): Neit, Nebthet, Eset a Selket.

Od 12. dynastie bývaly kanopy ukládány do zvláštní kanopické schrány (někdy složené z vícenásobných do sebe vložených schrán) v podobě zmenšené rakve (později různých tvarů, např. model naa) a takto podle prostorových možností umísťovány ve východním výklenku pohřební komory.^[6] Od doby 21. dynastie, kdy dochází ke zdokonalení techniky mumifikace, nebyly vnitřnosti zemřelého ukládány do kanop, ale po provedení mumifikace vkládány v balíčcích zpět do těla nebo mezi obě stehna a na ně byly položeny voskové figurky Horových synů. Kanopy, které ovšem zůstaly nadále součástí pohřební výbavy, zůstávaly buď prázdné nebo vůbec nebyly zhotovovány jako duté.^[7] K občasnému oživení jejich funkce došlo v období 26. dynastie za tzv. sajské renesance.^[8]