Lechi (hebrejsky לח״י, akronym pro Lochamej cherut Jisra'el, tj. Bojovníci za svobodu Izraele, hebrejsky לוחמי חרות ישראל) byla ozbrojená podzemní sionistická skupina v mandátní Palestině. Jejím cílem bylo násilně vyhnat britskou správu z Palestiny, umožnit neomezenou imigraci Židů a vytvoření židovského státu. Zprvu se jmenovala Národní vojenská organizace v Izraeli.[1] Někdy byla Lechi označována podle jejího zakladatele Avrahama Sterna jako Sternova skupina či (názvem používaným Brity) Sternův gang.[2]
Nejmenší a nejradikálnější ze tří sionistických vojenských skupin (Hagana, Irgun a Lechi) nikdy neměla více než několik set členů. Lechi se v roce 1940 odtrhla od Irgunu a v roce 1948 se identifikovala jak s náboženským sionismem (přestože většina členů nebyli ortodoxní Židé), tak s levicovým nacionalismem (i když většina členů chtěla zůstat politicky nestranná).[3][4] Lechi stála za vraždou lorda Moynea v Káhiře v listopadu 1944 a prováděla řadu útoků proti britské správě a palestinským Arabům. Britskou mandátní správou byla označena za teroristickou organizaci[5] a nově vzniklou izraelskou vládou byla zakázána podle protiteroristického zákona, schváleného tři dny poté, co příslušník Lechi v září 1948 zavraždil vyslance Organizace spojených národů Folke Bernadotta.[6] Rada bezpečnosti OSN označila Bernadotteho vrahy za „kriminální skupinu teroristů“[7] a Lechi byla obdobně odsouzena dalším vyslancem OSN Ralphem Bunchem.[8]
Izrael vyhlásil 14. února 1949 amnestii vztahující se na všechny členy Lechi. V roce 1980 byla skupina poctěna zavedením stuhy Lechi, vojenského vyznamenání udíleného „za vojenskou službu před založením Státu Izrael.“[9] Jedním z vůdců Lechi byl pozdější izraelský premiér Jicchak Šamir.