MiG-29

MiG-29
Ruský MiG-29
Určení	Víceúčelový stíhací letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	„Znamja Truda“ Letecký závod Sokol
Konstruktérská skupina	Mikojan
První let	6. října 1977[1]
Zařazeno	srpen 1983
Charakter	Ve službě
Uživatel	Ruské letectvo Indické letectvo Ukrajinské letectvo
Výroba	1981–dosud
Vyrobeno kusů	přes 1 600[2]
Varianty	MiG-29M MiG-29K MiG-35
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikojan-Gurevič MiG-29 (rusky МиГ-29, v kódu NATO „Fulcrum“) je lehký dvoumotorový, proudový stíhací letoun k vybojování vzdušné nadvlády v prostoru fronty. Byl vyvinut v SSSR konstrukční kanceláří Mikojan v 70. letech 20. století. Měl se doplňovat spolu s větším a těžším letounem Suchoj Su-27, který byl zamýšlen jako protiváha amerického stroje McDonnell Douglas F-15 Eagle, zatímco MiG-29 měl být odpovědí na lehčí typy General Dynamics F-16 Fighting Falcon a McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.^[3] Do služby v sovětském letectvu vstoupil MiG-29 v roce 1982.

Původně byl navržen primárně k boji proti nepřátelským letadlům, ale nakonec mnoho MiGů-29 sloužilo jako víceúčelové taktické letouny schopné působit i proti pozemním cílům. MiG-29 vznikl v několika hlavních variantách, včetně víceúčelového MiGu-29M a námořní verze MiG-29K; nejpokročilejším ze série jsou letouny MiG-35. Pozdější verze jsou často vybaveny vylepšenými motory, skleněným kokpitem, systémem HOTAS, moderními radary, IRST senzory a výrazně zvýšenou kapacitou paliva. Některá letadla byla také vybavena pro tankování paliva za letu.

Po rozpadu Sovětského svazu letouny nadále slouží v řadě bývalých sovětských republik, ze kterých je ruské letectvo největším provozovatelem. Ruské letectvo chtělo modernizovat stávající letku na verzi MiG-29SMT, ale finanční potíže způsobují omezené dodávky. MiG-29 byl také populární exportní letoun, který se dostal do služby asi u 30 zemí. Největším zahraničním provozovatelem je Indie. V roce 2013 byly MiGy-29 stále ve výrobě u společností Mikojan (od roku 2006 součástí Sjednocené letecké korporace).