Neo-noir

Neo-noir je subžánr filmu noir, jenž se tématicky i vizuálně inspiruje a navazuje na americké filmy noir ze 40. a 50. let dvacátého století. Zároveň je však přizpůsoben požadavkům moderního publika a obvykle obsahuje více násilí a intimity – elementy, které byly během zlaté éry Hollywoodu potlačovány vlivem platnosti Haysova kodexu. Někdy bývá považován i za samostatný žánr, nejčastěji se objevuje v kombinaci se žánry thriller, mysteriózní, drama či krimi.

Název neo-noir vznikl přidáním řecké předpony neo- (novo-) ke slovu noir (francouzsky černý) a stal se hojně využívaný v 70. a 80. letech díky filmům jako Drsný Harry (1971), Čínská čtvrť (1974) či Taxikář (1981).^[1] Avšak první neo-noiry vznikaly již počátkem 60. let, jen několik let po natočení filmu Dotek zla (1958), který je všeobecně považován za poslední klasický film noir.^[2]