Obora

Obora je dle definice zákona o myslivosti (Zákon 449/2001 Sb. §2 Odst. d) ohrazená část území určená pro chov zvěře. Nejčastěji se hovoří o oborách v mírném pásu, kde je chována zvěř žijící převážně v lesích. Proto i převážná část obor zaujímá lesní parcely. S chovem zvěře v oborách se v Evropě začalo již ve středověku, kdy byl dotován bohatými šlechtickými rody.

Tento způsob chovu přetrvává do současnosti, kdy jsou obory určeny pro chov ohrožených druhů zvěře nebo jsou využívány školami k výukovým a výzkumným účelům. Zvěř žijící v oborách není většinou tak plachá jako zvěř žijící ve volné přírodě. V Česku se v oborách chovají hlavně jeleni, daňci, prasata, mufloni a další. Srnčí zvěř se v oborách nechová, protože žije víceméně v každé honitbě v ČR. Obory jsou ohrazeny vysokým plotem, zamezujícím pohybu lidí a zvířat ven či dovnitř. Zvěř žijící v oborách je nutné dokrmovat a zajišťovat prevenci onemocnění.^[1] Tato zvěř je snadněji lovitelná.