Otylky | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | obojživelníci (Amphibia) |
Řád | žáby (Anura) |
Podřád | Neobatrachia |
Nadčeleď | Microhyloidea |
Čeleď | otylky (Brevicipitidae) Bonaparte, 1850 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otylky (Brevicipitidae) je malá čeleď žab žijících ve východní a jižní Africe. Jsou to žáby většinou jen několik centimetrů dlouhé, s kulovitým tělem, zploštělou obličejovou části a s adaptací k déletrvajícímu pobytu v suchém klimatu. Žijí v různých biotopech, v suchých savanách, lesích i v rozdílných nadmořských výškách. Všechny druhy jsou výhradně terestrické a dobře adaptované k hrabavému způsobu života. Jejich původ je ve fosiliích vystopován do středních třetihor, do epochy eocénu.
Netypické české jméno čeledě, otylky, bylo převzato z Biolibu, který používá názvosloví podle knihy: Moravec J. (2001): "České názvy živočichů IV. Obojživelníci (Amphibia)" ISBN 80-7036-126-3 vydané Národním muzem, (zoologické odd.), Praha.[1]
V poslední době došlo, na základě fylogenetických studií, k důležitým změnám v taxonomii této skupiny žab. Po mnoho let byla uznávána jejich příslušnost k podčeledi Brevicipitinae, která byla součásti čeledě parosničkovití (Microhylidae). Z té doby také pochází taxonomie ve výše uvedené knize. Teprve v posledních létech se ale většina odborníků přiklonila k názoru, že tato skupina žab náleží do samostatné čeledě Brevicipitidae a je sesterskou skupinou parosničkovitých.
Tyto drobné nenápadné žáby jsou řazeny do vývojově moderní skupiny obojživelníků, do podřádu Neobatrachia, neboť se vyznačují řadou zajímavých adaptací a zvláštní specializací na prostředí, ve kterém není trvalý dostatek vody. Jedním z nejpodstatnějších přizpůsobení je rozmnožování přímé, s vynecháním vývojového stadia pulce.[2][3][4]