Back أكسازولين Arabic Oxazoline German Oxazoline English Oksazolino EO Oksatsoliini Finnish オキサゾリン Japanese Oxazoline Dutch Oxazolina Portuguese Oksazolin SH Oksazolin Serbian
| Oxazolin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
-acetate-from-xtal-1973-3D-SF-A.png) 4-Oxazoline 3D Balls.png | |
| Obecné | |
| Systematický název | 4,5-dihydro-1,3-oxazol |
| Ostatní názvy | Δ2-oxazolin |
| Sumární vzorec | C3H5NO |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 504-77-8 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 208-000-4 |
| PubChem | 68157 |
| SMILES | C1COC=N1 |
| InChI | InChI=1S/C3H5NO/c1-2-5-3-4-1/h3H,1-2H2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 71,078 g/mol |
| Teplota varu | 98 °C (371 K)[1] |
| Hustota | 1,075 g/cm3[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxazolin je pětičlenný heterocyklus se vzorcem C3H5NO; jako oxazoliny se také označují jeho deriváty, substituované mohou být na uhlících i na dusíku. Oxazoliny jsou nenasycenými analogy oxazolidinů a izomery isoxazolinů, jež obsahují přímé propojení atomů N a O. Samotný oxazolin má dva izomery, lišící se polohou dvojné vazby.
Samotný oxazolin nemá mnoho využití, ale jeho deriváty se zkoumají pro možná využití jako ligandy v asymetrické katalýze, jako chránicí skupiny pro karboxylové kyseliny a jako monomery při výrobě polymerů.
- ↑ a b WENKER, H. Syntheses from Ethanolamine. V. Synthesis of Δ2-Oxazoline and of 2,2'-Δ2-Dioxazoline. Journal of the American Chemical Society. 1938, s. 2152–2153. doi:10.1021/ja01276a036.