Passacaglia

Bernardo Storace, poslední takty *Passagagli sopra A la mi re* a začátek *Passagagli sopra C sol fa ut*, ze *Selva di varie compositioni* (Benátky, 1664)

Passacaglia (čti passakalja) je hudební forma vzniklá v barokním období původně ve Španělsku.

Passacaglia dosáhla svého největšího rozkvětu v barokní době, ale lze se s ní setkat u skladatelů 20. století. Používali ji rovněž skladatelé atonální hudby (např. Arnold Schönberg). Jedná se o skladbu zpravidla vážného charakteru, často vystavěnou na ostinátním basu a třídobém taktu. Jde obvykle o kontrapunktické variace, v nichž skladatel opřádá „tvrdošíjné“ (ostinátní) téma v basu novými kontrapunkty. Kontrapunktické variace jsou opakem variací, jejichž téma se mění po stránce melodické, rytmické, stylizační (tzv. formální variace), nebo též po stránce harmonické a formální (tzv. charakteristické variace).