Pontifex

Pontifex byl ve starověkém Římě člen kolegia pontifiků (latinsky Collegium Pontificum), což byl ve starověkém římském náboženství sbor nejvýznamnějších kněží. Veden byl pontifikem maximem a tvořen dalšími pontifiky, rexem sacrorum, flaminy a vestálkami. Podobný sbor existoval nejenom v Římě, ale i v dalších italských městech. Funkce pontifika maxima od dob Augusta přešla na císaře a od 4. století už křesťanští císařové počínaje Graciánem († 383) titul pontifex maximus neužívali, zato se jako pontifex (na východě archiereus) označují křesťanští biskupové a zhruba od roku 600 se titulem pontifex maximus nebo summus označují papežové.^[1] Titul pontifex a odvozené názvy se v římskokatolické církvi užívají pro biskupy, jejich funkční období (pontifikát), odznaky (pontifikálie) a bohoslužby (pontifikální mše).

Pontifikové dohlíželi nad nejdůležitějšími aspekty římského náboženství jako veřejné oběti, zasvěcování chrámů (dedicatio), určováním dat svátků (feriae conceptivae) a rozhodování na jaké božstvo se obrátit. Jejich funkce byla primárně politická a tak na rozdíl od flaminů či vestálek nebyli nijak omezeni ve veřejném životě. Nepobírali žádný plat, ale byli osvobozeni od daňové a vojenské služby a měli právo nosit tógu (toga praetexta).^[2][3]