Proton-K | |
---|---|
Proton-K vynáší modul Zarja | |
Země původu | Sovětský svaz Rusko |
Rodina raket | Proton |
Výrobce | GKNPC Chruničeva |
Účel | těžká nosná raketa k vynášení družic a modulů |
Rozměry | |
Výška | 50 m |
Průměr | 7,4 m |
Hmotnost | vzletová: 595 500 kg prázdná: 47 000 - 58 000 kg |
Nosnost | |
na LEO | 19 760 kg rekord: 22 776 kg (s modulem Zvezda) |
Historie startů | |
Status | vyřazena |
Kosmodrom | Bajkonur |
Celkem startů | 311 |
Úspěšné starty | 275 (88%) |
Selhání | 24 |
Částečná selhání | 12 |
První start | 10. března 1967 |
Poslední start | 30. března 2012 |
První stupeň – 8S810K | |
Motor | 6× RD-253 (11D48) (u novějších verzí RD-259) |
Tah | 6× 1 750 kN |
Specifický impuls | 316 s |
Doba zážehu | 124 s |
Palivo | oxid dusičitý / asymetrický dimethylhydrazin |
Druhý stupeň – 8S811K | |
Motor | 3× RD-0210 (8D411K) 1× RD-0211 (8D412K) |
Tah | 4× 600 kN |
Specifický impuls | 327 s |
Doba zážehu | 206 s |
Palivo | oxid dusičitý / asymetrický dimethylhydrazin |
Třetí stupeň – 8S812 | |
Motor | 1× RD-0213 (8D48) 1× RD-0214 (8D811) (komplet: RD-0212, 8D49) |
Tah | 1× 582 kN + 1× 31 kN |
Specifický impuls | 325 s |
Doba zážehu | 238 s |
Palivo | oxid dusičitý / asymetrický dimethylhydrazin |
Proton-K (rusky Протон-К) je označení základní třístupňové verze sovětské respektive ruské nosné rakety rodiny Proton, dříve používané k vynášení těžkých družic, zejména kosmických stanic a jejich modulů na nízké oběžné dráhy kolem Země. Vyvinula ji konstrukční kancelář OKB-52 (Опытное конструкторское 52, ОКБ-52), později přejmenovaná na Ústřední strojírenskou konstrukční kancelář CKBM (Centralnoje konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija, ЦКБМ), pod vedením hlavního konstruktéra V. N. Čeloměje v rámci projektu UR-500 (universalnaja raketa, универсальная ракета УР-500) jako modifikace UR-200K. Sériovou výrobu zajišťuje Státní kosmické vědeckovýrobní středisko M. V. Chruničeva. Vojenské typové označení je 8K82K. Kódové označení používané ministerstvem obrany USA pro tento kosmický nosič je SL-13, označení používané studijní službou amerického Kongresu (Sheldonovo označení) je D-1.
Motory pro první stupeň vyvinula konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením V. P. Gluška (nyní NPO Energomaš, НПО Энергомаш им. академика В. П. Глушко) v městě Chimki na okraji Moskvy. Motory pro druhý a třetí stupeň jsou dílem konstruktéra S. A. Kosberga z konstrukční kanceláře OKB-154 (nyní Konstrukční kancelář chemické automatizace KBChA, Конструкторское бюро химической автоматики, КБХА) ve Voroněži. Inerciální řídicí systém vyvinul v Moskvě vědecko-výzkumný ústav NII-885 (НИИ-885 Научно-исследовательский институт № 885), řízený N. A. Piljuginem. Všechny tři stupně používají skladovatelné kapalné pohonné látky, které jsou silně jedovaté. Proto se doposud nikdy nepoužila pro vynášení pilotovaných kosmických lodí, ale především pro vynášení kosmických stanic bez lidské posádky na palubě.
Nosné rakety tohoto typu jsou vypouštěny z kosmodromu Bajkonur, kde mají k dispozici celkem čtyři rampy, a to rampy č. 23 a 24 na komplexu 81 a rampy č. 39 a 40 na komplexu 200. Přípravy raket ke startu probíhají v montážní budově MIK (montažno-ispytatělnyj korpus, монтажно-испытательный корпус МИК) na komplexu 92.