Repatriace

Repatriace (z pozdně latinského repatriare) je návrat osoby zpět do místa jejího původu, do vlasti, nebo vrácení občanství na základě svobodně vyjádřené vůle k takovému návratu.

Příkladem repatriace v Československu je návrat řeckých emigrantů ^[1]do Řecka^[2] koncem sedmdesátých let 20. století nebo návrat dvou tisíc Volyňských Čechů z černobylské oblasti počátkem devadesátých let 20. století.^[3]

Příkladem repatriace po rozpadu SSSR je návrat Tatrů odvlečených Stalinem do Střední Asie^[4] zpět na Krym.^[5]

Repatriantem může být exulant (politický uprchlík) nebo emigrant (ekonomický uprchlík). Pojem repatriace se používá i v případech osob, které pobývaly v zahraničí v zájmu svého státu: vojáci, diplomaté. Dále se pojem repatriace používá v případech evakuace vlastních občanů ze zemí, kde se prudce zhoršila bezpečnost (přírodní katastrofa, vojenský konflikt nebo revoluce).

Repatriace uprchlíků, žadatelů o azyl a nelegálních migrantů je řešením pro státy postižené masovou migrací. K zajištění dobrovolného souhlasu s repatriací jsou vynakládány finanční prostředky.

U případů, kde chybí souhlas osoby se nejedná o repatriaci, ale o deportaci. V případě zločinců vydávaných partnerskými zeměmi je násilí nezbytnou součástí deportace.