13. dynastie se již povětšinou řadí do druhého přechodového období, která po předchozích dvou úspěšných dynastiích upadla do kolapsu v důsledku vzájemně synergických příčin. Projevem úpadku byl rozpad centrálních autorit, redukce dálkového obchodu, nestability na hranicích vedoucí k masové migraci populací, zejména ze Syropalestinské oblasti, prolínání kultur, omezení umění a redukce budování monumentálních architektur. Často to bylo doprovázeno lokálními konflikty a regionalizací správních struktur[1][2][3] a konfliktem zájmů jejich lokálních vládců. Přehled králů a vládců v Druhé přechodné době, je nepřehledný a historicky problematický. Některé zdroje se odkazují na seznam Manehta, kde se pro 13. dynastii uvádí ~50 králů, jiné na Turínský královský papyrus pocházející z období vlády Ramesse II. v 19.dynastii (1279–1213 př. Kr.[4]). Stejně problematický je seznam králů ve 14. dynastii. 15. dynastie je již označovaná jak Hyksóská[5][6].
Sobek Khahotepre; Oriental Institute Museum, ChicagoSocha ka krále Hora I.
↑BÁRTA, Miroslav; KOVÁŘ, Martin; EVŽEN, Neústupný. Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur. Praha: Akademia, 2011. Dostupné online. ISBN978-80-200-2036-9.
↑The political situation in Egypt during The second Intermediate period [online]. Copenhagen: The Carsten Institute on near Eastern Studies, 1997. Dostupné online. (anglicky)
↑DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN0500051283. (anglicky)
↑Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Hornung není určen žádný text
↑PETRIE, Flinders. Hyksos and Israelite Cities"; [online]. London: Office od School of Archeology, 1906. Dostupné online. (anglicky)
↑POLZ, Daniel. Die Hyksos Blöcke aus Gebelen: zur Presäncen der Hyksos in Oberäegypten. Orientalia Lovaniensia Analecta. 2006, roč. 149, s. 239–247. Dostupné online.Archivováno 27. 11. 2017 na Wayback Machine.
