Angiotenzin II

Angiotenzin II je peptidický hormon, který vzniká z angiotenzinu I působením angiotenzin konvertujícího enzymu. Je součástí systému renin-angiotenzin-aldosteron, který řídí výšku krevního tlaku a bilanci vody a solí.

Je to oktapeptid se sekvencí aminokyselin Asp-Arg-Val-Tyr-Ile-His-Pro-Phe.^[1] Je velmi účinnou vasoaktivní látkou,^[1][2], která působí vazokonstrikci arteriol, zvýšení periferní rezistence krevního oběhu a tím i zvýšení krevního tlaku.^[1][2] Dále inhibuje sekreci reninu v juxtaglomerulárním aparátu ledvin a přímo stimuluje produkci mineralokortikoidů v kůře nadledvin. Navazuje se totiž na receptory buněk v zona glomerulosa a stimuluje přeměnu cholesterolu na pregnenolon a kortikosteronu na 18-hydroxykortikosteron, což jsou první kroky v syntéze kortikosteroidů s mineralokortikoidním účinkem, z nichž nejdůležitější je aldosteron.^[1] Přestože angiotenzin II působí přímo na buňky kůry nadledvin, nezvyšuje produkci kortizolu.^[1]

Kromě svého přímého vlivu na krevní tlak a objem krve v krevním oběhu působí také kontrakci svěrače jícnu, v hypotalamu stimuluje pocit žízně a patří mezi prolaktin-liberiny.^[3]

U lidí je angiotenzin II aktivním hormonem, který zprostředkovává většinu výše popsaných účinků. Angiontenzin II však může být aminopeptidázou dále štěpen na heptapeptid angiotenzin III, který také stimuluje produkci aldosteronu.^[1] U lidí je v krevní plasmě 4x vyšší koncentrace angiotenzinu II než angiotenzinu III.^[1]

Angiotenzin II i angiotenzin III jsou v krevní plasmě přítomné jen krátkou dobu, jsou rychle štěpené angiotenzinázami za vzniku neaktivních degradačních produktů.^[1]