Apsida (ze starořeckého ἁψίς / ápsis, v mn. č. ἀψίδες / ápsides - oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je oltářní nika obvykle půlkruhového půdorysu či ve tvaru podkovy, může však mít také tvar pravoúhlý či polygonální. Kruhová apsida bývá zaklenutá konchou.
Jako architektonický prvek vznikla v římské antické, respektive byzantské architektuře a byl používána především v předrománské, románské a románsko-gotické architektuře.