Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.
Autooxidace
Autooxidace je oxidace zprostředkovávaná kyslíkem za běžné teploty bez působení ohně nebo elektrického výboje;[1] obvykle se takto označuje postupný rozklad organických sloučenin za pokojové teploty. Autooxidace zprostředkovává například žluknutí potravin,[2] a vysychání barev a olejů.[3]
Jedná se o důležitý proces pro chemický průmysl i biochemii.[4] K autooxidacím lze také zařadit fotooxygenace a katalytické oxidace.
Tyto reakce probíhají jako radikálové řetězové reakce, kde navázání kyslíku vede ke tvorbě hydroperoxylových a peroxidových radikálů.[5]
Na začátku se obvykle objevuje období nízké reaktivity, nazývané indukční perioda, po němž následuje nárůst tvorby kyslíku, vedoucí k autokatalytické reakci, kterou lze řídit pouze pomocí antioxidantů. Tímto způsobem se oxidují zejména nenasycené sloučeniny.
Autooxidace jsou obvykle nežádoucí, ale některé byly zahrnuty do řízených chemických syntéz. V těchto případech se jako autooxidace označují také samovolné reakce s kyslíkem za zvýšených teplot, jako je například kumenový proces.
- ↑ Christopher S. Foote. Active Oxygen in Chemistry. [s.l.]: [s.n.], 1996. ISBN 978-94-007-0874-7. doi:10.1007/978-94-007-0874-7_2. Kapitola 2. Autoxidation, s. 24–65.
- ↑ Ralph T. Holman. Autoxidation of fats and related substances. Progress in the Chemistry of Fats and Other Lipids. 1954, s. 51–98. doi:10.1016/0079-6832(54)90004-X.
- ↑ Julian Helberg; Derek A. Pratt. Autoxidation vs. antioxidants – the fight for forever. Chemical Society Reviews. 2021, s. 7343–7358. doi:10.1039/D1CS00265A.
- ↑ Charles E. Frank. Hydrocarbon Autoxidation. Chemical Reviews. 1950, s. 155–169. doi:10.1021/cr60143a003. PMID 24537520.
- ↑ Michael G. Simic. Free radical mechanisms in autoxidation processes. Journal of Chemical Education. 1981, s. 125. doi:10.1021/ed058p125. Bibcode 1981JChEd..58..125S.
Previous Page Next Page
