Jeho Svatost Benedikt XVI. | |
---|---|
265. papež | |
Benedikt XVI. v roce 2010 | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 19. dubna 2005 |
Uveden do úřadu | 24. dubna 2005 (intronizace) |
Pontifikát skončil | 28. února 2013 (rezignace) |
Předchůdce | Jan Pavel II. |
Nástupce | František |
Heslo | „Cooperatores Veritatis“ „Spolupracovníci Pravdy“ |
Znak | |
Svěcení | |
Jáhenské svěcení | 29. října 1950 světitel Johannes Neuhäusler |
Kněžské svěcení | 29. června 1951 světitel Michael von Faulhaber |
Biskupské svěcení | 28. května 1977 světitel Josef Stangl 1. spolusvětitel Rudolf Graber 2. spolusvětitel Ernst Tewes |
Kardinálská kreace | 27. června 1977 kreoval Pavel VI. |
Titul | kardinál-kněz |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Joseph Alois Ratzinger |
Země | Německo Vatikán |
Datum narození | 16. dubna 1927 |
Místo narození | Marktl, Bavorsko Německá říše |
Křest | 16. dubna 1927 |
Datum úmrtí | 31. prosince 2022 (ve věku 95 let) |
Místo úmrtí | Klášter Mater Ecclesiae, Vatikán |
Národnost | německá |
Rodiče | Joseph Ratzinger Maria Ratzinger (roz. Peintner) |
Příbuzní | Georg Ratzinger[1][2] (sourozenec) Georg Ratzinger (prastrýc) |
Podpis | |
Poznámky | devátý německý papež |
Související články | seznam encyklik seznam apoštolských cest seznam jmenovaných kardinálů seznam svatořečení a blahořečení |
Seznam papežů nosících jméno Benedikt multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Benedikt XVI. (občanským jménem Joseph Ratzinger, 16. dubna 1927 Marktl – 31. prosince 2022 Vatikán[3]) byl německý katolický duchovní a teolog, který byl v letech 2005–2013 v pořadí 265. papežem, suverénem státu Vatikán. Od rezignace na tento úřad v roce 2013, první takové za posledních více než 700 let a druhé v dějinách církve, používal do svého úmrtí na sklonku roku 2022 titul emeritní papež.
Pocházel z německého Bavorska. Jako profesor působil na německých univerzitách a byl jedním z teologických konzultantů druhého vatikánského koncilu. Později se stal arcibiskupem Mnichova a Freisingu a kardinálem, děkanem kolegia kardinálů, prefektem Kongregace pro nauku víry. Papežem byl zvolen 19. dubna 2005 po úmrtí Jana Pavla II., inaugurační mši sloužil 24. dubna 2005. Dne 28. února 2013 na papežský úřad ze zdravotních důvodů rezignoval. V době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry, získal přezdívku Boží rotvajler.[4]
V období druhého vatikánského koncilu patřil k reformnímu proudu, později mezi konzervativce, mimo jiné i svojí podporou tradiční latinské mše. V jeho učení a pojednáních lze nalézt obranu tradiční křesťanské doktríny a tradičních hodnot jako odpověď na vzrůstající dechristianizaci a sekularizaci v mnoha rozvinutých zemích. Z tohoto důvodu hovořil o relativistickém odmítání objektivní pravdy a zejména odmítání objektivních morálních pravd jako o ústředním problému 21. století.