Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.

Responsive image


Betelgeuze

Betelgeuse
Betelgeuse na snímku pořízeném systémem SPECTRE soustavy Very Large Telescope na Cerro Paranal v Chile v prosinci 2019
Betelgeuse na snímku pořízeném systémem SPECTRE soustavy Very Large Telescope na Cerro Paranal v Chile v prosinci 2019
Betelgeuze (100x100)
Poloha Betelgeuze v souhvězdí Orionu (v červeném kroužku)
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000,0)
SouhvězdíOrion (Orion)
Rektascenze05h55m10,3s
Deklinace+07° 24' 25"
Paralaxa7,63 ± 1,64
Vzdálenost548 ± 50 [1] ly
Barevný index (U-B)2,11
Barevný index (B-V)1,85
Barevný index (V-R)1,59
Barevný index (R-I)1,28
Zdánlivá hvězdná velikost0,58
Absolutní hvězdná velikost−5,14
Radiální rychlost+21,91 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi27,54 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci11,3 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnostiSR c (polopravidelná)
Spektrální typM2Iab
Hmotnost7,7 – 20 M
Poloměr950 – 1200 R
Zářivý výkon (V)90 000 – 150 000 L
Povrchová teplota~3500 K
Stáří8-8.5 milionu let
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 39801
Bonner DurchmusterungBD +07° 1055
Bright Star katalogHR 2061
2MASS2MASS J05551028+0724255
SAO katalogSAO 113271
Katalog HipparcosHIP 27989
Tychův katalogTYC 129-1873-1
General CatalogueGC 7451
Bayerovo označeníα Ori
Flamsteedovo označení58 Ori
SynonymaBetelgeux, Beteigeux, FK5 224, ADS 4506 P, IRAS 05524+0723, PPM 149643, YZ 7 2503
Databáze
SIMBADdata
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Betelgeuze (ofic. anglicky Betelgeuse),[2] α Orionis, latinizováno Alpha Orionis (zkráceně Alpha Ori nebo α Ori) je po Rigelu (beta Ori) druhá nejjasnější hvězdasouhvězdí Orionu. Pouhým okem je rozeznatelná i její oranžovo-červená barva. Zdánlivá jasnost se časem mění – kolísá v rozmezí 0,3 až 1,3 mag (průměr 0,58[3] (Budeme-li brát v úvahu tento průměr, je Betelgeuze nejjasnější hvězdou z těch, které nejsou nejjasnější ve svém souhvězdí.)[P 1]), jedná se totiž o polopravidelnou proměnnou hvězdu. Je jedním z vrcholů asterismu Zimní trojúhelník spolu se Siriem (alfa CMa) a Prokyonem (alfa CMi).[5]

Betelgeuse je červený veleobr spektrální třídy M1-2Iab, nachází se již v tedy poměrně pokročilé fázi svého vývoje. Vykazuje polopravidelnou proměnnost s periodou asi 2 300 dní[6] (cca 5,8 let). Vzdálenost od Země byla odhadnuta před několika lety na 427 ly,[7] nedávno zopakovaná měření paralaxy však podala vyšší hodnoty v rozmezí přibližně od 600 do 640, nejnovější měření z října 2020 nám ale říkají, že je od nás Betelgeuse vzdálen 548 ly (některé starší prameny hovoří až o téměř dvojnásobné vzdálenosti). Hvězda je tedy naším nejbližším červeným veleobrem.

Pozemní měření úhlového průměru naznačují, že je Betelgeuse se svými enormními rozměry jednou z největších zdokumentovaných hvězd.[8] Odhadovaný průměr činí cca 1 miliardu km (5 AU,[9] tj. 750 slunečních poloměrů). Pokud by byla umístěna do středu sluneční soustavy, vnější okraj by zasahoval téměř až k oběžné dráze Jupitera.

Díky své obrovské sálavé ploše je Betelgeuse až 135 000× svítivější[9] než naše hvězda, což ji činí jednu z nejjasnějších známých hvězd vůbec.[10] Tato světelnost nemůže být způsobena jen velkou plochou, a proto se astronomové domnívají, že krom toho disponuje hvězda vysokou hmotností (přibližně 15 až 20násobek hmotnosti sluneční[9]). Kvůli tomu je dost dobře možné, že ukončí svůj život v podobě supernovy.[10]

Betelgeuse je v porovnání s ostatními hvězdami v Orionu dost starý objekt (většina z nich je mnohem mladší), vzhledem k ostatním mimo souhvězdí je ale velice mladý. S největší pravděpodobností již vyčerpala vodík ve svém jádře a v současné době tedy získává energii z termonukleární reakce helia na uhlík a kyslík. V Hertzsprungově–Russelově diagramu se posunula z hvězdy hlavní posloupnosti vlivem zvětšení a ochlazení na červeného veleobra. Patří též k jedné z mála hvězd, kterou se podařilo vyfotografovat pozemními i vesmírnými dalekohledy jako disk, ne jen jako jasnou skvrnu.[11] Má také ze souhvězdí největší vlastní pohyb.

Některá experimentální pozorování prováděná v první polovině osmdesátých let minulého století naznačují, že je Betelgeuze vícenásobný systém složený nejméně ze tří složek.[12][13] Ovšem ani další pozorování tuto možnost bezpečně nepotvrdila.[14]

Jméno Betelgeuze pochází z arabského يد الجوزاء - Jad al-Džauzā („ruka obrova“),[15][16] po zkomolení a následném překladu ve středověku بد الجوزاء - Bad al-Džauzā (vhodněji ابط الجوزاء - Ibţ al-Džauzā), což dnes znamená „podpaží“ nebo „rameno obra“.[17]

  1. HARPER, Graham M.; BROWN, Alexander; GUINAN2, Edward F. A New VLA-Hipparcos Distance to Betelgeuse and its Implications. The Astronomical Journal. 2008-03-10, s. 1430. Dostupné online [PDF, cit. 2010-07-10]. doi:10.1088/0004-6256/135/4/1430. Bibcode 2008AJ....135.1430H. (angličtina) 
  2. IAU standardizovala názvy hvězd. astro.cz [online]. Česká astronomická společnost, 2016-02-12 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. 
  3. SCHAAF, Fred. The Brightest Stars: Discovering the Universe through the Sky's Most Brilliant Stars. Wenheim, Germany: John Wiley & Sons, Incorporated, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-471-70410-2. S. 288. 
  4. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené bright2 není určen žádný text
  5. The Winter Triangle [online]. [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. LEVY, David H.; MATTEI, Janet A. Observing Variable Stars. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-62755-9. S. 61. 
  7. Wheeler, J. Craig. Cosmic Catastrophes: Exploding Stars, Black Holes, and Mapping the Universe. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2007. (2.). Dostupné online. ISBN 0-521-85714-7. S. 115. (angličtina) 
  8. R. W.Wilson, J. E. Baldwin, D. F. Buscher, P. J. Warner. High-resolution imaging of Betelgeuse and Mira. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 01-08-1992, čís. 3, s. 369–376. Dostupné online [cit. 31-01-2009]. ISSN 0035-8711. (angličtina) 
  9. a b c Jim Kaler. Betelgeuse (Alpha Orionis) [online]. [cit. 2008-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-12-2008. (angličtina) 
  10. a b Betelgeuse [online]. SolStation [cit. 2005-11-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. L. Ronald Gilliland, A. K. Dupree. First Image of the Surface of a Star with the Hubble Space Telescope. The Astrophysical Journal Letters. S. L29. Dostupné online. (angličtina) 
  12. M. Karovska, R.W. Noyes, F. Roddier, P. Nisenson, R. V. Stachnik. On a Possible Close Companion to αOri. S. 598. Bulletin of the American Astronomical Society [online]. 1985 [cit. 1-02-2009]. S. 598. Dostupné online. (angličtina) 
  13. M. Karovska, P.Nisenson, R. Noyes. On the alpha Orionis triple system. The Astrophysical Journal Letters. S. 260–269. Dostupné online [cit. 1-02-2009]. ISSN 0004-637X. 
  14. Schaaf, str. 181
  15. Levy, Mattei, str.60
  16. Schaaf, str. 174
  17. Paul Kunitzsch; Tim Smart. A Dictionary of Modern Star Names. Cambridge, MA: Sky Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-931559-44-7. S. 45. 


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „P“, ale neexistuje příslušná značka <references group="P"/>


Previous Page Next Page






Betelgeuse AF منكب الجوزاء Arabic Betelgeuse AST Bətəlqeyzə AZ Бетэльгейзэ BE Бетелгейзе Bulgarian আর্দ্রা Bengali/Bangla Betelgeuse BR Betelgez BS Betelgeuse Catalan

Responsive image

Responsive image