Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.
Claudio Monteverdi
| Claudio Monteverdi | |
|---|---|
 Claudio Monteverdi na obraze Bernarda Strozziho | |
| Narození | asi 15. květen 1567 Cremona |
| Úmrtí | 29. listopadu 1643 (ve věku 76 let) Benátky |
| Místo pohřbení | Bazilika Santa Maria Gloriosa dei Frari |
| Národnost | italská |
| Povolání | hudební skladatel, zpěvák, violista a kapelník |
| Manžel(ka) | Ester Exposito |
| Příbuzní | Giulio Cesare Monteverdi (bratr) |
| Významná díla | Korunovace Poppey L'Orfeo Odyseův návrat do vlasti Il combattimento di Tancredi e Clorinda |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Claudio Zuan Antonio Monteverdi (místo nářečního Zuan se někdy uvádí spisovný tvar Giovanni, příjmení se řídce objevuje i jako Monteverde; pokřtěn 15. května 1567 v Cremoně,[1] zemřel 29. listopadu 1643 v Benátkách[1]) byl italský hudební skladatel z období přelomu renesance a baroka.[2] Monteverdi svými hudebními inovacemi významně přispěl ke zrodu barokního stylu. Byl autorem řady profánních i sakrálních děl, významný je zejména jako dovršitel formy madrigalu (zkomponoval devět sbírek madrigalů) a jeden ze zakladatelů opery (např. Orfeus, Ariadna, Korunovace Poppey).
Monteverdi byl žákem cremonského skladatele Marc'Antonia Ingenieriho. Tvůrčí zralosti dosáhl ve službách mantovského vévodského dvora, v nichž setrval 22 let a získal zde všeobecné uznání jako operní skladatel. Poté, co byl v rámci úsporných opatření propuštěn z Mantovy, získal roku 1613 prestižní místo kapelníka baziliky svatého Marka v Benátkách, kde setrval až do smrti a podstatně přispěl k rozvoji hudebního života tohoto bohatého městského státu.
Ve svých kompozicích Monteverdi uplatňoval jak tradiční renesanční styl (jejž označoval jako „prima pratica“), tak i nový mnohem expresivnější a zvukomalebnější styl raného baroka („seconda pratica“). Slavná polemika konzervativního hudebního kritika Artusiho přiměla Monteverdiho formulovat teoretické základy nového hudebního slohu v předmluvě k Páté knize madrigalů (1605).
Stejně jako ostatní skladatelé své doby upadl i Monteverdi postupně do zapomnění, zájem o jeho dílo se však začal obnovovat počátkem 20. století. Dnes již Monteverdi má pevné místo v kánonu klasických skladatelů jako představitel raného baroka a operní tvůrce.
- ↑ a b MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. S. 303.
- ↑ Životopis Claudia Monteverdioho [online]. [cit. 2012-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-03. (německy)
Previous Page Next Page
