Ernest Rutherford | |
---|---|
Narození | 30. srpna 1871 Brightwater, Nový Zéland |
Úmrtí | 19. října 1937 (ve věku 66 let) Cambridge, Spojené království |
Alma mater | Canterburská univerzita Trinity College Univerzita v Cambridgi Nelson College |
Pracoviště | McGillova univerzita (1898–1907) Viktoriina univerzita v Manchesteru (1907–1919) Cavendishova laboratoř (1919–1937) Manchesterská univerzita |
Obory | fyzika, jaderná fyzika, chemie a radioaktivita |
Ocenění | Bressa Prize (1903) Bakerian Lecture (1920 a 1904) Rumfordova medaile (1904) Silliman Memorial Lectures (1905) Nobelova cena za chemii (1908) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Mary Georgina Rutherford (od 1900) |
Děti | Eileen Mary Rutherford |
Rodiče | James Rutherford a Martha Thompson |
Příbuzní | R. H. (Ralph Howard) Fowler (zeť) Peter Howard Fowler[1], Elizabeth Rutherford Fowler[1], Eliot Patrick Fowler[1] a Ruth Fowler Edwards[1] (vnoučata) |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ernest Rutherford, 1. baron Rutherford z Nelsonu, FRS (30. srpna 1871 Brightwater, Nový Zéland – 19. října 1937 Cambridge Spojené království) byl britský fyzik novozélandského původu. Bývá považován za zakladatele jaderné fyziky. Zkoumal radioaktivní rozpad chemických prvků, navrhl koncept poločasu rozpadu a rozdělil ionizující záření vzniklá rozpadem prvků na α, β a γ.
Při vývoji zařízení, které by umožňovalo detekovat záření, zjistil, že atom není homogenní koule, ale že struktura atomu odpovídá tzv. planetárnímu modelu. Za tento objev a objevení radioaktivity obdržel v roce 1908 Nobelovu cenu za chemii, „za výzkum rozpadu prvků a chemii radioaktivních látek“.[2]
V roce 1919 se mu povedlo jako prvnímu přeměnit jadernou reakcí prvek na jiný prvek (dusík na kyslík), čímž jako první provedl transmutaci prvku na jiný.