Our website is made possible by displaying online advertisements to our visitors.
Please consider supporting us by disabling your ad blocker.

Responsive image


Gephyrocapsa oceanica

Jak číst taxoboxGephyrocapsa oceanica
alternativní popis obrázku chybí
Gephyrocapsa oceanica
3D mikrofotografie v elektronovém mikroskopu
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeChromista[1]
PodříšeHacrobia[1]
(nezařazeno)Haptophyta[1]
TřídaCoccolithophyceae[1]
PodtřídaPrymnesiophycidae[1]
ŘádIsochrysidales[1]
ČeleďNoëlaerhabdaceae[1]
RodGephyrocapsa
Binomické jméno
Gephyrocapsa oceanica
Kamptner, 1943
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gephyrocapsa oceanica je druh patřící mezi kokolitky (Coccolithophyceae).[1] Jedná se o typový druh řas rodu Gephyrocapsa, který se pro vysokou citlivost na změny prostředí a výskyt v sedimentech stal důležitým pleistocénním biostratigrafickým indikátorem využívaným v paleoklimatologiistratigrafii.[2]

Na vnějším povrchu cytoplazmatické membrány se usazují krystaly zvápenatělých šupinek, tzv. kokolity, jež jsou produkovány intracelulárními váčky a složeny z kalcitu. Kokolity pak okolo Gephyrocapsa oceanica vytvářejí radiální kokosféru o průměru 6–10 μm, často se agregující s dalšími kokosférami do ve větších shluků.[3] Předpokládá se, že vzhledem k vlastnostem šupinek rozptylovat a odrážet světlo, zajišťují kokolity ochranu řas zejména před ultrafialovým zářením.[4]

Gephyrocapsa oceanica specificky reaguje na změny oxidu uhličitého v atmosféře, jehož zvýšená koncentrace se projeví vyšší kyselostí mořské vody a následnou rychlejší degradací ochranné organické vrstvičky na povrchu kokolitů. Pro udržení stálosti vnitrobuněčného pH pak buňka utlumuje kalcifikaci, tj. tvorbu zvápěnatělých šupin.[4]

Dvoufázový životní cyklus začíná mobilní etapou haploidní buňky s bičíkem. Poté, co dvě haploidní buňky splynou v jednu diploidní, nová buňka ztrácí schopnost pohybu a rozmnožuje se nepohlavně.[4]

  1. a b c d e f g h Wendy Guiry in Guiry, M.D. & Guiry, G.M. Gephyrocapsa oceanica Kamptner [online]. National University of Ireland, Galway: AlgaeBase [cit. 2016-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Plankton stratigraphy. Redakce Bolli Hans M.; assisted by Karin E. Fancett. paperback. vyd. Cambridge [Cambridgeshire]: Cambridge University Press, 1989. ISBN 0521367190. S. 513. 
  3. Gephyrocapsa oceanica HET [online]. taxonomic.aad.gov.au [cit. 2016-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-29. (anglicky) 
  4. a b c Jana Dvořáková. Obranné mechanismy planktonních řas proti UV záření (bakalářská práce) [online]. Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, 2014 [cit. 2016-11-27]. Kapitola Vápenaté šupiny - kokolity, s. 11–12. Dostupné online. 

Previous Page Next Page






Gephyrocapsa oceanica English Gephyrocapsa oceanica Spanish Gephyrocapsa oceanica French

Responsive image

Responsive image