Nino Farina | |
---|---|
Narození | 30. října 1906 Turín |
Úmrtí | 30. června 1966 (ve věku 59 let) Chambéry |
Národnost | Itálie |
Kariéra ve Formuli 1 | |
Aktivní roky | 1950 - 1955 |
Týmy | Ferrari, Alfa Romeo, Lancia |
Závody | 34 |
Mistr světa | 1 (1950) |
Vyhrané závody | 5 |
Stupně vítězů | 20 |
Body celkem | 115,33 |
Pole positions | 5 |
Nejrychlejší kola | 5 |
První závod | GP Velké Británie 1950 |
První vítězství | GP Velké Británie 1950 |
Poslední vítězství | GP Německa 1953 |
Poslední závod | GP Itálie 1955 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emilio Giuseppe „Nino“ Farina (30. října 1906 Turín – 30. června 1966 Chambéry) byl italský pilot Formule 1, který se v roce 1950 stal prvním mistrem světa.
První vůz dostal Farina od svého otce – zakladatele první karosářské továrny v Turíně La Stabilimenti Farina – už ve svých 9 letech. Na závodní dráze se objevil v roce 1932 na závodech do vrchu Aosta – St. Bernard, ale havaroval. V meziválečném období seděl střídavě za volantem Maserati a Alfy Romeo. Prvního vítězství dosáhl 2. září 1934 na okruhu v italské Bielle.[1] Farina divákům předvedl vítězství stylem start-cíl a vedl závod od začátku do konce. Dosáhl průměrné rychlosti 109,8 km/h a ještě zajel nejrychlejší kolo závodu v čase 14:55 min, tj. 117,2 km/h.[2] V letech 1937 – 1939 se stal třikrát Mistrem Itálie. Ve 44 letech poprvé zvítězil v Grand Prix. V roce 1955 odešel z Formule 1. V roce 1956 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na 500 mil Indianapolis. Deset let poté, co ukončil svou závodní kariéru, zemřel při dopravní nehodě po nárazu do telegrafního sloupu.