Obecným odborným vymezením gramotnosti je "schopnost převádět komunikaci z jednoho systému komunikace do jiného". Tedy znalost kódování. Souvisí nejen se znalostí základních kódů (např. znaků hlásek), ale i se znalostí gramatických principů (gramatiky daného jazyka).
Základní (první) gramotností je schopnost číst a psát, tedy převádět zvuk řeči do grafického záznamu a zpět. Základem je schopnost identifikovat jednotlivá písmena a spojovat je v jednotlivá slova. Vyšší formou – tzv. čtenářskou (literární) gramotností je schopnost porozumět obsahu slov.
Druhou gramotností je gramotnost vizuální (obrazová).[3] Jde o schopnost převádět slova do obrázků a zpět. Běžně je užívána v praktické globální vizuální komunikaci, která je jakýmsi obrázkovým esperantem dnešního světa. Vyšší formu vizuální gramotnosti představuje vizuální umění, které je mnohdy plné náročně interpretovatelných symbolů.
Výuka vyšších forem první a druhé gramotnosti se může optimálně vzájemně posilovat.
Gramotnost může být speciálně specifikována pro některé komunikační typy, např. gramotnost dokumentová, numerická apod.
Opakem gramotnosti je negramotnost. Protože však zejména první gramotnost vzdělání podmiňuje, je zjednodušeně používán termín gramotnost i pro některé oblasti vzdělanosti nebo dovedností (finanční gramotnost, zdravotní gramotnost). Je to však špatná, zjednodušující praxe,[zdroj?] která vede k nerozlišování gramotnosti, vzdělanosti a dovednosti. Chybný termín počítačová gramotnost začal být po počátečním období módnosti[kdy?] veřejností později postupně opouštěn.[zdroj?]