Jean-Baptiste de Lully | |
---|---|
Jean-Baptiste Lully (portrét od Pierre Mignarda) | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Giovanni Battista Lulli |
Přezdívky | Baptiste, Le grand baladin (velký pouliční umělec)[1] |
Narození | 28. listopadu 1632 Florencie |
Původ | Toskánské velkovévodství (dnešní Itálie) |
Úmrtí | 22. března 1687 (ve věku 54 let) Paříž |
Příčina úmrtí | gangréna |
Místo pohřbení | Bazilika Panny Marie Vítězné |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel a houslista |
Nástroje | housle |
Významná díla | Bellérophon Isis Théseus Měšťák šlechticem |
Manžel(ka) | Madeleine Lambert (od 1662) |
Děti | Louis Lully Jean-Baptiste Lully Jean-Louis Lully |
Sídlo | Francie (od 1646) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean-Baptiste de Lully ([ʒã.ba.tist de ly.li]IPA, rodným jménem Giovanni Battista Lulli, 28. listopadu 1632 Florencie – 22. března 1687 Paříž[2]) byl francouzský hudební skladatel italského původu, který od roku 1662 zcela ovládal francouzskou hudební scénu.[2] Patří k nejvýznamnějším francouzským skladatelům barokního období a je faktickým tvůrcem francouzské národní opery (je autorem první francouzské opery Cadmus et Hermione z roku 1673)[3][4] a francouzského typu operní ouvertury.[5]
Lully také rozvinul recitativ ve francouzštině.[6] Nahradil recitativo secco (suchý recitativ) novou formou recitativo accompagnato (doprovázený recitativ), pro kterou jsou typické rytmické variace a přesná umístění slov.[2] Vytvořil nový styl deklamace, který byl přesně uzpůsoben pro francouzštinu. Při zpěvu se díky této invenci vyrovnává rozdíl mezi árií a recitativem, zpěv pak zní více kontinuálně.[2]
Patřil mezi několik málo důvěrných přátel krále Ludvíka XIV. I díky tomu se stal nejvlivnějším a nejúspěšnějším skladatelem v období jeho vlády ve Francii a ve francouzských dějinách vůbec.[7][8][9]
Téměř tři staletí byl Lully znám spíše kvůli neobvyklým okolnostem své smrti. Při dirigování jedné ze zkoušek v roce 1687, se Lully prudce udeřil bodcem těžké barokní taktovky do palce pravé nohy, který se v důsledku nedostatečné hygieny zanítil. Protože odmítal včasnou amputaci, která by byla nutná pro zastavení gangrény, zánět se rozšířil. Pozdní amputace nohy již nepomohla a Lully o dva měsíce později zemřel. Teprve nový zájem o barokní hudbu v posledních desetiletích 20. století vedl k hlubšímu poznání Lullyho děl.[10]
Mezi Lullyho nejdůležitější díla patří ve spolupráci s Molièrem Měšťák šlechticem a Psyché, ve spolupráci s Quinaultem pak královská opera Atys, opera muzikantů Isis a mistrovské dílo Armida.[11][12][13][14]
Jeho kompoziční styl napodobovali soudobí hudební skladatelé po celé Evropě.[2] Díky svému rozsáhlému dílu a hudebním invencím ovlivnil Lully i řadu pozdějších hudebních skladatelů (například G. F. Händela,[15] J. S. Bacha,[16] J.-P. Rameaua[17] a další).