Last Day on Earth

Last Day on Earth je společné studiové album velšského hudebníka Johna Calea a amerického písničkáře Boba Neuwirtha z roku 1994. Jde o konceptuální album, jehož děj začíná ve chvíli, kdy turista hledá cestu dál.^[4]

Počátky projektu sahají až do září roku 1982, kdy spolu dvojice odehrála zčásti improvizované společné vystoupení v newyorském klubu The Kitchen.^[5] Dvojici zde doplnil saxofonista Ruskin Germino.^[6] První veřejné představení jejich zatím nedokončeného díla Last Day on Earth proběhlo v březnu 1990 v Brooklynu.^[7] Tato verze obsahovala čtrnáct písní, několik krátkých mluvených meziher, předehru a epilog.^[8] Písně vznikaly v kavárnách, kde se Neuwirth s Calem scházeli.^[9] Studiová verze alba byla nahrána ve studiu Skyline v New Yorku a dokončena v únoru 1994.^[10] Mixování probíhalo ve studiu RPM Studios a mastering pak v Sterling Sound.^[11]

Album bylo vydáno 26. dubna 1994 prostřednictvím vydavatelství MCA Records ve formátech CD a MC. Po vydání alba spolu dvojice odehrála společné turné po Evropě nazvané '99 Greenwich Delusion, při kterém je doprovázel smyčcový kvartet Soldier String Quartet, hráč na pedálovou steel kytaru B. J. Cole a zpěváci Sam Butler a Tiyé Giraud.^[12] Jeden z koncertů proběhl i v Lucerně v Praze dne 12. května 1994.^[4]

Skladba „Ocean Life“ byla použita jako ústřední motiv filmu Rhinoceros Hunting in Budapest režiséra Michaela Haussmana.