Magie je nejasně definovaný soubor praktik a představ, který bývá zpravidla vymezován jak vůči náboženství, tak vůči vědě. S náboženstvím magie často sdílí koncept duchovních bytostí, posvátna či nadpřirozena, ale jsou ji připisovány spíše praktické a individuální cíle. Od moderní vědy se liší svými předpoklady, které neodpovídají závěrům přírodních věd, o kterých se někdy hovoří jako o sympatetické magii. Mezi cíle magii typicky náleží získání znalostí, moci, lásky či bohatství; léčení, ochrana před nebezpečím nebo naopak způsobení škody; ale také duchovní proměna a seberozvoj. K magii je řazena celá řada různých praktik jako například zaklínadla, kletby, milostná magie, výroba amuletů a talismanů, obřadní magie, theurgie a další. V závislosti na pohledu může být s magií směšováno také věštění, alchymie, čarodějnictví, šamanismus, spiritismus nebo léčitelství, či naopak takové spojení odmítáno. Magie jako odkládací kategorie pro různé jevy nespadající pod náboženství a vědu má blízko také kategoriím jako esoterismus, okultismus, mystika, pohanství, iracionalita nebo „primitivní myšlení“.[1][2]
Pojem magie nepředstavuje pojem neutrální a už od svých počátků ve starověkém Řecku byl spojován s cizími, pomýlenými, podezřelými či škodlivými praktikami, v křesťanském prostředí pak s vlivem démonů, pohanstvím a pověrou. Moderní vědou pak byla magie od počátku vnímána jako iracionální a tmářská. Někteří badatelé tak zpochybňují, že pojem magie lze objektivně definovat a chápou jej především jako polemický nástroj. Historik esoterismu Wouter Hanegraaff poukazuje na to jak byl takový názor na magii využit k ospravedlnění koloniálních snah ke konverzi nezápadních, „pohanských“, národů na křesťanství a osvícenský světonázor.[1][2]
Jako magie je také někdy označován iluzionismus, též eskamotérství nebo salonní kouzelnictví, artistické umění sloužící k pobavení diváků.