Mlhovina Tarantule

Tarantule
Fotografie ze Spitzerova vesmírného dalekohledu.
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	emisní mlhovina
Objevitel	Nicolas Louis de Lacaille
Datum objevu	1751
Rektascenze	05h 38m 42s[1]
Deklinace	-69°06′00″[1]
Souhvězdí	Mečoun (lat. Dorado)
Zdánlivá magnituda (V)	8[2]
Úhlová velikost	40'×25'[2]
Vzdálenost	179 000[2] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	~500[3] ly
Označení v katalozích
Jiná označení	NGC 2070, 30 Doradus[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mlhovina Tarantule (známá také jako 30 Doradus, NGC 2070) je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina.^[4] Nachází se v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku, jde o nejjasnější objekt v této nepravidelné galaxii.^[4] Název dostala podle svého vzhledu, připomíná pavouka – tarantuli. Nejprve byla kategorizována jako hvězda; že jde o mlhovinu, určil 5. prosince 1751 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille.^[2]

Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M_☉. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků).^[3]

Vodík v mlhovině je ionizován horkými a mladými hvězdami a modrými veleobry v jejím jádru. Součástí mlhoviny je řada mladých hvězdokup, v mlhovině se také nachází nejaktivnější oblast překotného zrodu hvězd v celé Místní skupině galaxií.^[4]

V roce 1987 na okraji hvězdokupy vzplála supernova SN 1987A – první blízká supernova pozorovaná moderní technikou.^[4]