Nebe

Jako nebe, nebesa či firmament se označuje místo či stav blaženosti mimo tento svět, kde podle některých náboženství dlí Bůh, nadpřirozené bytosti (andělé), případně i duše lidí, kteří do nebe budou přijati. Nebe se obvykle umísťuje nahoře, nad oblohu. V Novém zákoně se píše o Ježíšově nebeském království, kam budou lidé vzkříšeni po konci světa. V Apoštolském vyznání víry je uvedeno vzkříšení celých lidí, tedy s duší i tělem.

Opakem nebe je peklo, místo zavržení a utrpení.

Bible však slovem nebe označuje i vše, co je nad zemí, a jeho stvořením celá začíná:

Nebe je někdy, především v křesťanském kontextu, označováno jako firmament. Toto slovo vychází z latinského firmamentum „pevný, tvrdý (objekt)”, které je kalkem z řeckého steréōma (στερέωμᾰ) stejného významu. To je zase překladem hebrejského ráqía (רָקִ֫יעַ), pravděpodobně ve významu „rozloha, plocha“, či specifičtěji něco co vzniká natáhnutím (jako stan) nebo vytepáním (jako kovový plech). V syrštině však totéž slovo znamená „učinit pevným, učinit tvrdým“, což vedlo k mylnému překladu.^[1]