Paralogie

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Obecně paralogie znamená neúmyslně chybný úsudek. Tímto pojmem se zabýval v některých svých spisech, například ve spisku Postmoderní situace zejména J. F. Lyotard, který jej však z hlediska své filosofie nevnímal jako něco a priori neužitečného.

Paralogie je způsob komunikace, jejímž cílem není dosažení konsenzu, nýbrž sdílení protichůdných názorů a myšlenek. Ty nemusejí být zcela nutně „správné“. Platnost či pravdivost není totiž v postmodernistickém pojetí tím nejpodstatnějším - největší hodnotu má to, co podněcuje vznik nových myšlenek, idejí a úhlů pohledu.

Lyotard odmítá vůdčí postavení univerzálního konsenzu ve vědě. Konsensus v sobě obsahuje jistou míru autoritativnosti, která potlačuje odlišnosti. Kritizuje posedlost jednotou a performativitou, na nichž je moderní vědění založeno. Zastává se plurality různých "řečových her" - je třeba překonat nostalgickou perspektivu jednoty a posedlost výkonností, postmoderní věda má usilovat o vytváření nových idejí, ne o co nejúčinnější aplikaci známých faktů.

„V čem může spočívat legitimnost po zániku metanarativních příběhů? Kritérium výkonnosti je kritériem technologickým, neplatí pro posuzování toho, co je pravdivé a spravedlivé. Konsensus, k němuž se dospěje diskusí, jak soudí Habermas? Tento konsensus znásilňuje heterogennost řečových her. A k invenci nového dochází vždy uprostřed názorové různosti. Postmoderní vědění není pouze nástrojem moci. Zjemňuje naší vnímavost pro různosti a stupňuje naši schopnost snášet nesouměřitelné. Svoji rozumnost nenachází v homologii expertů, nýbrž v paralogii vynalézajících.“ (La Condition Postmoderne, 1979; česky in O postmodernismu, 1993

(český název dotyčné knihy je zavádějící, Lyotard nikdy nemluví o "postmodernismu", jen (v některých spisech) o "postmodernitě", či "postmodernu" a "postmoderním". Explicitně zdůrazňuje, že nejde o žádný "-ismus" a neoznačuje se za "postmodernistu". (Označení "postmoderní" použil ve spisu Postmoderní situace přejímaje je od amerických sociologů a kritiků a později se k němu několikrát vrátil, zejména aby lépe objasnil, co měl tehdy na mysli.))