Pius VII.

Služebník Boží Pius VII.
251. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	14. března 1800
Uveden do úřadu	21. března 1800 (korunovace)
Pontifikát skončil	20. srpna 1823
Předchůdce	Pius VI.
Nástupce	Lev XII.
Znak
Zasvěcený život
Institut	benediktíni
Noviciát	1758, přijal řádové jméno Řehoř (Gregorio)
Svěcení
Kněžské svěcení	21. září 1765
Biskupské svěcení	21. prosince 1782 světitel Francesco Saverio de Zelada
Kardinálská kreace	14. února 1785 kreoval Pius VI.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup diecéze Tivoli (1782–1785) biskup diecéze Imola (1785–1816) kardinál-kněz u San Callisto v Trastevere (1785–1800)
Osobní údaje
Rodné jméno	Gregorio Barnaba Chiaramonti (Barnaba Niccolò Maria Luigi Chiaramonti)
Datum narození	14. srpna 1742
Místo narození	Cesena, Papežský stát
Datum úmrtí	20. srpna 1823 (ve věku 81 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Svatořečení
Začátek procesu	Služebník Boží
Seznam papežů nosících jméno Pius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pius VII., vlastním jménem Barnaba Niccolò Maria Luigi Chiaramonti (14. srpna 1742 Cesena – 20. srpna 1823 Vatikán), byl katolický duchovní a benediktinský mnich, který od 14. března 1800 až do své smrti v roce 1823 zastával úřad papeže.

Přel se s Napoleonem o postavení církve ve Francii a jím podrobené Evropě, korunoval jej sice na císaře, nicméně jejich spory stále rostly a nakonec vygradovaly v otevřený konflikt: Napoleon anektoval Řím, Pius VII. jej exkomunikoval a Napoleon jej na oplátku zase internoval.

Postupně obnovoval Tovaryšstvo Ježíšovo, nejprve pro jednotlivé země a nakonec, 7. srpna 1814, s celosvětovou působností. V poslední třetině svého pontifikátu, po pádu Napoleona, obnovil Papežský stát i prestiž papežství poničenou napoleonskými válkami.