Politik

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Politik, z řeckého politikos (πολιτικός – občanský, státní, veřejný), polites (πολίτης – občan, krajan), a polis (πόλις – město, obec, stát),^[1] je osoba aktivně angažovaná v ovlivňování veřejných pravidel a rozhodování, tj. v politice. Jako státník se pak označuje povětšinou politik, který je zkušený a respektovaný na národní či mezinárodní úrovni.

Rozlišuje se mezi profesionálním politikem, který je placen jako poslanec, senátor, ministr ve vládě nebo funkcionář své strany, a dobrovolným politikem, který politiku vykonává pouze při zaměstnání, například v politickém systému ve Švýcarsku nebo u většiny místních politiků ve městech a obcích v Německu.^[2]

V českém jazyce nelze odlišit drobné nuance samotné „politiky“, kterou v anglickém jazyce odlišují tři výrazy: polity, politics a policy.^[3] Proto nelze ani jazykem odlišit jinou podstatu slova „politik“, které může mít význam zaměstnání, osobní politické angažovanosti, nebo občanské odpovědnosti.

Ve frankofonních zemích mohou mít některé tvary (politicien a politicienne) pejorativní nádech – označovat někoho, kdo žije pouze ze svých politických funkcí a prokazuje velkou dovednost v intrikách politického života.^[4]

Ačkoli funkce politika přímo nevyžaduje odborné vzdělání, předpokládá se dnes již maturitní zkouška. Pro některé funkce veřejné správy je pak zákonem vyžadován alespoň bakalářský titul, a to v jakémkoli oboru.^[5] Výhodou je na těchto pozicích studium politiky, práva, ekonomie, nebo sociální politiky. Pro pozice odborně zaměřené je pak předností studium v příslušném oboru.

Funkce politiků se v historii lišila podle státního zřízení a uspořádání společnosti. V současných demokraciích je politik volen demokratickým způsobem, pomocí volebního systému, který je zakotven v ústavách daných zemí, a který se v různých demokratických státech liší. Ve feudalismu, absolutismu a totalitních režimech vládli/vládnou politici především silou, a poddaní/občané takto ovládaných států nebyli/nejsou kvůli případným státním represím schopni výrazněji ovlivnit chod veřejného dění.