Postimpresionismus

Postimpresionismus (též poimpresionismus, pozdní impresionismus) není jednotný umělecký proud, jedná se o různé umělecké projevy na přelomu 19. a 20. století, které se rozvíjely hlavně na území západní Evropy, převážně ve Francii. Termín postimpresionismus poprvé použil umělecký kritik Roger Fry v roce 1910 v souvislosti s výstavou moderních francouzských malířů v Londýně, která byla nazvána Manet a postimpresionisté. ^[1]  

Zrakový dojem a přesnost nebyly tak důležité jak u impresionismu, důraz byl kladen na metodu, pocity a expresivitu. Hlavními představiteli tohoto směru byli Paul Cézanne, Paul Gauguin, Vincent van Gogh, Henri de Toulouse-Lautrec, Georges Seurat či Pierre Bonnard. Mezi umělkyněmi patří přední místo Suzanne Valadonové a Emily Carrové.^[1]

Tento směr zahrnuje uměleckou skupinu Nabis, dále hnutí neoimpresionismu (pointilismus a divizionismus) cloisonismu, symbolismu a syntetismu.