Pravice

Pravice je zastřešující označení pro řadu politických ideologií, které považují určitou společenskou hierarchii za nevyhnutelnou, přirozenou, normální nebo žádoucí.^[1][2][3] Tyto postoje obvykle vychází z představ o přirozeném právu, ekonomii, autoritě, vlastnictví, náboženství, biologii nebo tradicích.^{[4][5][6][7][8][9][10]} Hierarchie a nerovnost mohou být považovány za přirozený výsledek tradičních společenských rozdílů^[11][12] nebo konkurence v tržním hospodářství.^[13][14][15]

Pravicová politika je považována za protipól levicové politiky a levo-pravé politické spektrum je nejběžnějším politickým spektrem.^[16] Pravice zahrnuje sociální a fiskální konzervativce^[17][18][19] a také pravicové libertariány. Termíny „pravice“ a „pravicový“ se různě používají jako pochvalné nebo pejorativní výrazy označující neoliberální, konzervativní a fašistické ekonomické a sociální ideje.^[20]

Pojmy pravice a levice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde při jednání generálních stavů zasedali zastánci starého řádu (reakční a monarchističtí aristokraté – Feuillanti) napravo, přívrženci nového řádu (třetí stav a radikálové – Montagnardi) nalevo a nevyhranění uprostřed.^[21]

Mezi českou laickou veřejností dochází k častému nepochopení pojmu pravice, které spočívá v jeho ztotožnění s definicí pravicového liberalismu (tedy snahou o menší stát, podporu podnikání a nízké daně).^[22] V tomto laickém pojetí, které vychází z české politické situace v 90. letech, tak dochází k redukci pojmů pravice a levice ryze na ekonomický program.^[22] Již v době vzniku uvedeného dělení byl však klíčový jak ekonomický, tak zároveň kulturní rozměr; v posledních desetiletích je pak ve světě mnohem důležitější právě rozměr kulturní, zatímco k ekonomickému se již tolik nepřihlíží.^[22]