Reflexe v pedagogice

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: oslovování čtenáře, wikifikace

Reflexe (z lat. reflexio – obrácení zpět, odraz) je proces zpracování údajů s přihlédnutím k tomu, co už se událo.^[1] Cílem reflexe v pedagogice je zkvalitnit výuku.^[2] Jedná se o řízený proces sloužící k hodnocení různých situací a výstupů, který využívá zpětnovazebních informací, jehož cílem je hledání širších souvislostí a významů. Již John Dewey představil reflexi jako „ohlédnutí se zpět přes to, co se stalo, tak aby byla extrahována síť významů, která je základním kapitálem inteligentního jednání pro další zkušenosti“.^[3] Mezi další autory zabývající se reflektivním uvažováním patří Kurt Lewin (tzv. Lewinův model) a David A. Kolb (Kolbův cyklus). Konkrétnější představu o struktuře procesu reflexe lze získat z modelu reflexe Grahama Gibbse, který zahrnuje:^[4]

• Popis situace (Co se stalo?)
• Obrat k pocitům (Jaké pocity a myšlenky jsem při konkrétní situaci prožíval?)
• Hodnocení (Co dobrého nebo špatného si z této situace můžu vzít?)
• Analýzu (Jaký smysl tato situace může mít?)
• Závěr (Co dalšího mohu udělat?)
• Akční plán (Co udělám jinak, pokud se dostanu znovu do této situace?)