Rudolf II.

Rudolf II. Habsburský
Císař Svaté říše římské, český, uherský a chorvatský král a rakouský arcivévoda
Rudolf II. na portrétu od Hanse von Aachen (~1606)
Doba vlády	1572–1608 (uherský král) 1575–1611 (český král) 1575–1612 (císař)
Korunovace	25. září 1572, Prešpurk (uherským králem) 22. září 1575, Praha (českým králem) 1. listopad 1575, Řezno (římským císařem)
Tituly	Jeho císařská milost
Narození	18. července 1552 Vídeň, Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	20. ledna 1612 (ve věku 59 let) Praha, Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Pohřben	Královská hrobka na Pražském hradě
Předchůdce	Maxmilián II. Habsburský
Nástupce	Matyáš Habsburský
Potomci	Julio Caesar, Anna Dorotea de Austria, Karolína Rakouská a Anna Dorothea von Österreich
Dynastie	Habsburkové
Motto	Fulget caesaris astrum (Nechť září císařova hvězda)[1]
Otec	Maxmilián II. Habsburský
Matka	Marie Španělská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf II. Habsburský (18. července 1552, Vídeň – 20. ledna 1612, Praha) byl římský císař, uherský, český, chorvatský král a rakouský arcivévoda z dynastie habsburské.

Byl posledním habsburským panovníkem a také posledním v hodnosti císaře Svaté říše římské, který učinil z Prahy své sídelní město. Jako milovník umění, mecenáš a podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí a jejich živým stykům s cizinou v závěrečné, manýristické epoše renesance – ta je po něm v českém prostředí nazývána doba rudolfinská a je řazena k vrcholným periodám starších českých dějin.

Z hlediska politiky to však úspěšný vládce nebyl, což bylo dáno jednak složitými osobními dispozicemi (duševní labilitou, s postupně se zhoršujícím průběhem) a jednak stoupajícím celoevropským napětím mezi protestanty a katolíky, což byl základní spor i v českém prostředí, jejž Rudolf nedokázal nijak vyřešit. V samém závěru vlády pak čelil intrikám svého bratra Matyáše, jemuž byl nucen postoupit (1608) vládu v Uhrách, Rakousích a na Moravě a aby se vůbec udržel na trůnu, musel českým a slezským protestantům vydat majestáty, jimiž potvrzoval svobodu vyznání pro luterány, starokališníky a české bratry. Marný pokus zvrátit tyto koncese s vojenskou pomocí svého bratrance Leopolda (1611) vedl nakonec k jeho nucené abdikaci ve prospěch Matyášův.