Stadio Giuseppe Meazza

Stadio Giuseppe Meazza
La Scala del calcio
Ocenění	UEFA
Poloha	Milán, Itálie
Souřadnice	45°28′41,03″ s. š., 9°7′26,46″ v. d.
Otevření	19. září 1926
Přestavění	1937–1939, 1954–1955 1987–1990, 2015–2016
Vlastník	klub Milán (1926–1935) město Milán (1935–)
Povrch	Hybridní tráva GrassMaster
Cena výstavby	5 100 000 lir (1937–1939) 750 000 000 lir (1954–1955) 4 500 000 000 lir (1979)
Architekt	Ulisse Stacchini (1925) Mario Perlasca (1937–1939) Armando Ronca (1954–1955) Giancarlo Ragazzi, Enrico Hoffer (1987–1990)
Stavební společnost	S.A. Immobiliare Lampugnano (1925–1926) S.A. Fondiaria Imprese Edili (1954–1955) Consorzio Lodigiani (1987–1990)
Bývalé názvy
Stadio San Siro (do roku 1980)
Týmy
Milán (od roku 1926) Inter (od roku 1947) Atalanta (jen LM 2019–2020)
Kapacita
75 817 diváků
Rozměry
105x68 m
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stadio Giuseppe Meazza je fotbalový stadion v italském městě Milán, v regionu Lombardie. Do roku 1980 nesl název Stadio San Siro, podle názvu milánské čtvrti, ve které se nachází, poté byl pojmenován na památku Giuseppe Meazzy (1910-1979), slavného fotbalisty, který hrál za oba milánské kluby a byl mistrem světa v letech 1934 a 1938.

Slavnostně byl otevřen v roce 1926 a byl ve vlastnictví klubu Milán, v roce 1935 ji získal magistrát Milána, který jej v letech 1937 až 1939 rozšířil. V 50. letech 20. století, zde bylo vybudováno souvislé vyvýšené schodiště (druhý prstenec), díky čemuž dosáhl kapacity téměř sta tisíc diváků, na což navazovalo osvětlovací zařízení. V letech 1987 až 1990 prošel poslední rekonstrukcí, po které byl vybaven dalším schodištěm (třetí prstenec). Následné práce v novém tisíciletí zahrnovaly úpravu interiéru zařízení, hřiště, příkopu a likvidaci technického prostoru na okraji hřiště, kapacita od sezóny 2022/23 je přibližně pro 75 000 sedících diváků.

Stadion je domovský stadion dvou nejslavnějších profesionálních fotbalových týmů ve městě a to Milán od slavnostního otevření a Inter, který zde hraje od roku 1947. Je přezdíván La Scala del calcio^[1] odvozený od nejproslulejších operních domů La Scala. Je to největší sportovní stadion ^[2] a pátý nejstarší stadion v Itálii.

Hrálo se zde MS 1934, ME 1980, MS 1990 i finále Ligy národů 2021. Také se zde hrálo čtyřikrát finále LM (1964/65, 1969/70, 2000/01 a 2015/16). Také se zde hrálo finále Poháru UEFA, to když Inter hrálo finále tehdejšího formátu (1990/91, 1993/94 a 1996/97). Kvůli špatném stadionu zde hrál i Juventus finále Poháru UEFA (1994/95). V sezóně 2019/20 zde hrál své domácí zápasy v evropských pohárech Atalanta.

Přestože je určen téměř výhradně pro fotbal, zaznamenal národní rekord v návštěvnosti ragbyového zápasu mezi Itálií a Novým Zélandem v roce 2009, kterého se zúčastnilo více než 81 000 diváků. V roce 1960 se zde konal i světový zápas o korunu v boxu mezi Duilio Loi a Carlosem Ortizem. Mimo sportovní kontext se od roku 1980 používá jako koncertní místo, zejména v letní sezóně a vystupovali zde mimo jiné významní mezinárodní umělci jako Bob Marley, Rolling Stones, Michael Jackson, Bob Dylan, Bruce Springsteen a One Direction.

Stadion je určený k pořádání zahajovacího ceremoniálu ZOH 2026 plánovaných v Miláně a Cortině d'Ampezzo. Zařízení spravuje MI Stadio S.r.l., společnost ve společném vlastnictví Milána a Interu.