Swissmetro byl projekt bezdotykově magneticky uložené vysokorychlostní dráhy, zpočátku na území Švýcarska později i Evropy, která by jezdila v tunelech zbavených vzduchu až k technicky možné hranici vakua.
Tím by bylo možné dosáhnout cestovní rychlosti vyšší než u dnešních pozemních rychlodrah, přes 500 km/h, při zachování snadné dostupnosti stanic v centrech měst. Vlakové soupravy Swissmetra by jezdily v minimálních intervalech 5 až 10 minut – jako u metra (dnešní takt rychlíkových železničních spojení mezi centry Švýcarska je půlhodinový).
Nicméně v Evropě se rychle rozvíjí vysokorychlostní železnice založená na konvenční soustavě kolo-kolejnice. Projekt Swissmetro je pro nedostatečnou podporu od listopadu 2009 v likvidaci.[1][2]